Psychika 2 - Život s problémem

Vyvedla ven menšího teplokrevníka a šla s ním k přepravníku. Než přešli ten kousek cesty přes dvůr bylo jasné, že ten podsaditý koník se k ní chová velmi neomaleně.

Přijel jsem jí pomoci s nakládáním. Koník ji vytrvale odmítal do přepravníku vstoupit.

Když jsem si vzal koně do ruky sám, téměř okamžitě se rozhodl, že mě porazí a půjde si někam po svých, stejně jako to dělal s majitelkou. Musel jsem ho rázně zastavit a vymezit si osobní prostor. Nechal jsem ho stát a vstřebávat novou zkušenost. Díval se na mě překvapeně. Při dalším pokusu popojít kousek po dvoře a zastavit reagoval zcela klidně a hlavně přesně. Vypadal, že mu nová situace náramně vyhovuje.

Postavil jsem se s ním k přepravníku a vybídl ho jestli půjde za mnou dovnitř. Očichal si rampu, chvíli hrabal nohou a pak se na ni postavil předníma. Trvalo několik minut, než se pomaličku krůček po krůčku dostal dovnitř.

Nechal jsem ho tam chvíli stát, vycouval a předal majitelce.

"Zkuste to teď vy" povídám.

Kůň se téměř ihned začal chovat zase neomaleně, dokonce se postavil na zadní a vzápětí běhal po dvoře a tahal za sebou prázdné vodítko.

"Už ho ani nelonžuju, to je podobné" potvrdila majitelka skutečnost, že se ten problém netýká jen přepravníku.

"Je k vám bezohledný, klidně do vás vrazí, tahá vás kam se mu zamane. Jste si toho vědoma, proč si to necháte líbit a nevymezíte se, proč nenastavíte hranice toho, co si k vám může dovolit a co již nemůže?"

Dívala se zamyšleně na koně a pak povídá: "Mám strach, že ztratím i to co mám. Ano, bojím se, že to bude ještě horší."

"Máte li v sobě strach, bude vás kůň jen stěží chtít následovat. To je to poslední, co potřebuje. Mít vedle sebe někoho kdo se bojí."

"Co s tím mohu udělat?" zeptala se.

"Stává se vám to i v jiných situacích?"

"Proč se ptáte?" moje otázka jí byla hodně nepříjemná.

"Pokud se to týká jen toho koně, můžu vás naučit změnit postup práce a se zlepšením se Váš strach může vytratit. Pokud se to ale vyskytuje i v jiných sférách vašeho života, je to vaše vnitřní nastavení a to by bylo potřeba řešit jinak."

Sezení k odblokování strachu, na které k nám paní přijela, bylo dlouhé. A zdaleka ne poslední. Stejný princip strachu ozvat se, bránit se, postavit se za sebe, prožívala s koněm, v zaměstnání, s manželem a svým způsobem i s dětmi. Hluboko uložená "programová" nastavení, vyplývající z jejího velmi špatného vztahu s otcem, ji ničila život prakticky všude.

Naučila se žít se všemi těmi problémy, že už ani nepřemýšlela o nějakém řešení.

Zrcadlo, které ji nastavil její kůň, bylo již tak bolestné, že ji přimělo přijmout pomoc. Díky tomu se jí otevřela možnost objevit a změnit své, stále dokola se opakující, životní drama...

Láďa